Jméno: Pragmatismus
Zařazení: Literární pojem
Přidal(a): David Hampl
Pojmem pragmatismus označujeme filozofický směr, který vznikl na začátku dvacátého století ve Spojených státech amerických. Pragmatismus zastává názor, že smysl pro člověka má pouze to, co je důležité pro jeho praktický život. Kromě praxe je pro něj důležitým pojmem rovněž pravda. S českým prostředím je pragmatismus spjatý především tím, že jeho principy se uplatnily v některých dílech Karla Čapka.
Základní znaky pragmatismu
Pragmatismus myšlenkově vycházel z věčného souboje racionalismu a empirismu. Úkolem pragmatismu je tento spor vyřešit, nalézt způsob, jak postavit vedle sebe obě zkušenosti, tedy skutečnost vnitřní i vnější. Toto řešení podle pragmatismu spočívá v poměřování s praktickými důsledky, s užitečností pro život. Základním stavebními kameny pragmatismu tak jsou praktičnost, užitečnost a využitelnost v běžném životě. V tomto úhlu pohledu je tak patrné, že pragmatismus má blíže k empirismu než k racionalismu. Pragmatismus porovnává výsledky jednotlivých názorů v praktickém životě člověka a základní metodou pro je pragmatická teorie pravdy. Pravda musí fungovat především v praxi.
Významnými představiteli pragmatismu byli především Charles Peirce a William James. Podle Jamese je pravda shoda myšlenky se skutečností. Naše myšlenka je tak jakousi kopií reality. V tom ovšem spočívá i problém, že můžeme kopírovat i předmět či názor, o kterém nic nevíme. Pragmatismus zásadně odmítá jakoukoli absolutní pravdu, rozhodující je, jaký praktický účinek daná věc pro konkrétního člověka má. Pojetí pravdy je navíc úzce napojeno na zkušenost, účelem každé myšlenky je vytvářet vazby mezi jednotlivými částmi naší zkušenosti. Pravda o světě je tak vlastně naší zkušeností o světě. Do pragmatistického pohledu na svět lze zahrnout vše, co má praktický účinek, tedy i boha, pokud je pro nás nějak užitečný.
Pragmatismus a Karel Čapek
Ještě jako student filozofie vydal Karel čapek roku 1918 velmi významnou práci s názvem Pragmatismus čili Filozofie praktického života, ve které jednak čerpal z myšlenek pragmatismus amerického, které ale zároveň dále rozvíjel. V této práci se zabýval například různými kritérii pravdy a souhlasil s tím, že pravdivé je pouze to, co se osvědčuje svými praktickými důsledky. Kritériem pravdy má být zkušenost. Pravdivé je pro nás poznání, které se shoduje s naší zkušeností. Z toho rovněž vyplývá, že neexistuje žádná absolutní pravda, pojetí pravdy je vždy relativní, subjektivní. Čapkův životní postoj a názor se často označuje jako pragmatický relativismus, podle něj člověk nikdy nedosáhne absolutního poznání, může věřit pouze tomu, co si ověří vlastní zkušeností, zároveň ale nic není jednoznačné a definitivní.
Tato filozofie se samozřejmě odráží i Čapkově literární tvorbě, kdy nastíněný problém často neřeší, spíše o něm on a jeho postavy přemýšlí, naznačuje možnosti, ale nechá na čtenáři, aby vše sám domyslel. Jeho knihy tak často mají otevřený konec, každý má svou vlastní pravdu. Jako dílo, ve kterém jsou myšlenky pragmatismu nejvíce patrné, se označuje trilogie noetických románů Hordubal, Povětroň a Obyčejný život.
